„Poslouchej Jirko, nechceš IONa? Leží mi tu ve skříni kompletní nepoužitá stavebnice jako náhradní k mému, já už to stavět nebudu…“ – tímto Honzovým telefonátem začal proces mé IONizace.
Ledacos jsem o něm četl na fórech a po internetu ale tak nějak nebyl důvod, dvoumetrovku jsem měl (VariantIII od Reichardů). Ale Honzova nabídka zněla lákavě a když už jsem se u něj do krabice podíval, s prázdnou jsem neodešel. Nějakou chvíli mi to leželo doma, a já přemýšlel čím osadit. Nakonec po diskusích na internetu mi byl nabídnut použitý motor Mega ACn 22/30/2 s převodovkou 1:4 za rozumnou cenu a to rozhodlo, že můj ION nebude žádné „ořezávátko“ sotva se plazící do kopce. S motorem jsem zaběhl do Megy, za čtyři stovky a jeden den obdržel nová ložiska, byl zkontrolován a navíc znovu přemagnetovány magnety v rotoru. Tedy v podstatě nový motor. Původní převodovka byla drobátko poddimenzovaná a poté, co se mi povedlo škrtnout vrtulí o trávu odešel pastorek. Sice nic neopravitelného, ale raději jsem ji nahradil novou převodovkou od p. Hendrycha, tentokrát již dimenzovanou na 1,5kW. Regulátor má sice trochu šikmé oči, ale 85A od Turnigy z HC šlape bez problémů nejen mě. Baterka 6s 2200mAh, BEC nepoužívám, přijímačovky 4x NiCd Sanyo 1600mAh to jistí i kdyby se regulátor upekl. Serva moje oblíbená PowerHD 2213MG (respektive dnes již ukryta rovněž pod značkou Turnigy) všude. Vrtuli jsem tak nějak odhadl ze zkušenosti, nakonec se ukázala být ideální volbou – RFM 14,5×10″.
Pro takovou nálož jsem začal mírně pochybovat o pevnosti trupu i křídel. Nakonec jsem přední část trupu zpevnil několika uhlíkovými rowingy a jednou vrstvou tkaniny cca 160g/m² uhlík-kevlar, špička kde je uložen motor obdržela vrstvy dvě. Docela subtilní planžetová spojka křídla mě nenadchla, v pouzdru měla i trošku vůli. Nakonec jsem pouzdra prolil Letoxitem a kořenová žebra slepil k sobě 24h pevnostním epoxydem, spoj jsem v šířce asi 60mm přelaminoval dvěma vrstvami 80g/m² skelné tkaniny, překryl strhávačkou s igelitem a absenci vakua jsem improvizovaně nahradil zasypáním do kbelíku písku. Tato metoda se ukázala jako účinná, po vytvrzení, vyhrabání z písku, odstranění strhávačky a drobném přebroušení smirkem č.600 je povrch dokonalý a pod Oracoverem není téměř nic patrné. Křídlo mám tedy v jednom kuse, což není zas takový handicap. Do Oktávky se vejde a letiště je pár kilometrů. Za to se dramaticky zvýšila jeho pevnost. Ještě to chtělo dát bílému povrchu trošku „ksicht“, to zařídilo pár kousků Oracoveru a ochotný kamarád s plotrem vyrobil nápis.
Už první pokus pustit pohon na zemi ledacos naznačil. Věděl jsem, že z toho půjde respekt, ale po té, co za trupem nešlo popadnout dech a čerstvě napadaný sníh z poloviny dvora odletěl raději k sousedům, jsem spíš dostal malinko strach. Následovala přestávka zaviněná pracovním vytížením, hnusným počasím letošního jara a tak nějak obecně „spadlým řemenem“. Zbývalo dodělat táhla k servům do křídla, práce na chvíli ale když ono se nechce… Konečně nastal ten den, kdy ve mně chytly saze, udělal jsem na stole v dílně kousek místa a křídlo během půl dne dodělal. Zálet následoval bezprostředně odpoledne. Opatrný odhod na čtvrt plynu je přesně to, co to potřebuje. Na plný plyn to moc nejde, než se křídla „chytnou“, reakce vrtule tlačí éro nemilosrdně na křídlo a měl jsem opravdu co dělat, aby to nezkončilo blbě. Drobné vytrimování a posun těžiště o chlup dopředu a už to lítá :). Letovka je 1850g, oproti předchozím modelům mě uchvacuje dynamika takového polétání. ION má takovou zásobu setrvačnosti, že po vypnutí pohonu pokračuje ještě dobrých 70m kolmo nahoru. Musím si na to zvykat, lehouš Variant se takhle nechoval a bez potlačení při vypnutí motoru okamžitě zastavoval. S malinkým rozjezdem zkouším co to snese – dva kopané výkruty za sebou a ION letí dál bez podstatné ztráty rychlosti. Jupííííííííí, tohle éro budu milovat!
K tomu hned druhý let po prvním nastoupání éro nechce dolů, nechám ho vystoupat v termice kam bude chtít. Pod mrakem je krásně vidět a mně oči zaplaťpánbu docela fungují, výškoměr později prozradí 620m. Baterka vydrží něco přes 2:40 motorování na plný plyn, s tou chvilkou termiky to ve finále dává bez pár vteřin hodinu ve vzduchu!
Další let jsem věnoval nastavení mixu brzd (butterfly) a přimíchání výškovky k brzdám tak, aby se ION při vysunutí brzd nevzpínal. Brzdy mám v letovém režimu na přistání na páce plynu, krásně s citem to z 20m nad prahem dráhy doplachtím k noze.
Něco měření: Na zemi špičkový statický odběr někde kolem 1700W, ve vzduchu se odlehčí na pěkných 1300W, Mega si sviští pod svým proudovým limitem, za těch pár vteřin do kopce se moc neohřeje (jo, kdybych tak našel ten sáček s termistory co jsem onehdy koupil, tak by mi to Eagletree logger řekl i přesně..). Stoupání kolmo nahoru dosahuje rychlosti 32 m/s, tedy tak nějak, jak jsem si to představoval. Však kluky na letišti ty řeči o raketovém modelářství třeba časem přejdou 🙂
Teď mě jen zajímá, jestli se ION někdy dočká dodělání uchycení na kryt kabinky. Na zálet jsem se na to vykašlal, kousek izolačky to řeší dostatečně. Jen mám obavu, že to tak vydrží do té doby, dokud v autě najdu poslední zbytek izolačky. Kdo by taky seděl v dílně, když se dá lítat, že?
Copyright: články a fotografie v nich použité jsou duševním vlastnictvím jejich autorů. Můžete si je číst, prohlížet a uchovávat pouze pro svou osobní potřebu. Jakékoli jiné využití a šíření, například použití na jiných webových stránkách nebo komerční využití je přísně zakázáno.
